...Suri
Malinkatá černá kulička, co se vešla do dlaně, s bílýma ponožtičkama a náprsenkou. Neskutečně roztomilá když spinkala, děsivá když byla vzhůru. S rukou na srdci přiznávám, že velice často moje pocity k ní byly daleko od láskyplných a ještě dnes když slyším slovo "štěňátko" dostávám tik v oku :o).
Jak čas běžel, začali jsme se sžívat dohromady a když se zdálo, že už to bude jen lepší a lepší, přišla zpráva od veterináře o luxaci pately v obou kolenech. Operace v pravém koleni nutná a neodkladná. Suri bylo 9 měsíců. Po operaci jako by se nám vrátili pejska naruby. Fyzicky se hojila dobře. S pomocí homeopatik jsme dokonce hojení urychlili a pan veterinář jen žasl jak krásně se koleno i jizva hojí.
Psychicky už to ale bylo jiné. Přišel veliký strach. Ze všeho a ze všech.
Člověk nějakým způsobem zvládá fakt, že ho pejsek přivádí k šílenství. Pohled na uzlíček nervů je ale srdce lámající.
A v téhle době si nás našel TTouch. Přišel nenápadně, ale semínko se usadilo a netrvalo dlouho a já se ocitla i se Suri na našem prvním kurzu. Jako skeptik jsem tomu nedávala příliš veliké šance. Už jsme zkusili tolik různých metod... proč by tohle mělo fungovat.
Po týdenní kurzu jsem ale byla totálně zaháčkovaná. Suřin psychický stav se po tom jednom týdnu zlepšil natolik, že to bylo téměř těžké uvěřit.
Lidé co nás potkávají v parku se divili jak jinak se chová, jak mnohem sebevědoměji působí...
Z pejska, který se neodlepil od naší nohy se zpátky začal stávat pejsek, který si vesele pobíhal po parku, chodil se zdravit s jinými psy i lidmi a dokonce! si sem tam šel i s nějakým pejskem hrát.
Můžu upřímně říct, že je teď vše jak má být? To nemůžu. Suri má pořád svoje momenty, pořád se hodně bojí a pořád panikaří. Rozdíl ale je, že těch okamžiků je čím dál méně a s pomocí TTouch se nám daří je poměrně rychle překonat.
Nemohla bych si přát lepší učitelku. Nenechá mě zlenivět a přestat se snažit. Žene mě pořád dál a dál. Díky ní chápu jak se moji klienti cítí...
Žádné komentáře:
Okomentovat